Sběratelství starožitností má v Čechách dlouhou tradici. Největším sběratelem 19. století byl Vojtěch rytíř Lanna, známý průmyslník a podnikatel, který vydělal velké jmění především v dopravě a ve stavebnictví, kde se zabýval regulací řek a stavbou mostů. V duchu své doby značnou část energie i peněz investoval do uměleckých děl
Tak jako každý sběratel měl i on své oblíbené sběratelské obory. Sbíral středověkou plastiku a deskové obrazy, renesanční a barokní sklo, nábytek, koberce a šperky. Zajímavým rysem sběratelů tehdejší doby byla aktivní účast ve vedení nově zakládaných muzeí a s tím související mecenášství. Dnes už málokdo ví, že značná část původních sbírek Národní galerie a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze pocházela právě z darů uměnímilovné šlechty a bohatého měšťanstva.
Česká sběratelská tradice
Samotný rytíř Lanna šel příkladem – velkou část sbírek daroval ještě za svého života Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Za tento čin, společně se svojí trvalou mecenášskou aktivitou, obdržel od císaře Františka Josefa šlechtický titul. Svojí nebývalou sběratelskou vášní inspiroval několik generací českých sběratelů. Mezi velké sběratele starožitností (a samozřejmě i mecenáše) patřili například Jaroslav Preiss (ředitel Živnostenské banky), Hugo Vavrečka (diplomat) nebo Bohumil Bondy (bankéř a obchodník s železem).
Tato chvályhodná tradice byla bohužel přerušena v roce 1948. V krušných 50. letech vznikla v Čechách pouze jedna pozoruhodná sbírka starožitností. Rudolf Just nasbíral unikátní kolekci zlatých mincí českých ražeb a raného míšeňského porcelánu. Tato sbírka byla v držení rodiny až do roku 2001, kdy byla prodána v Londýně za celkem 1 567 000 liber.
Revoluce znamenala revoluci
Sběratelství starožitností po roce 1989 zažilo velké změny. Celá 90. léta docházelo k narovnání cen vůči západní Evropě, řada starožitností byla podhodnocena, řada naopak nadhodnocena. Navíc se výrazně změnil vkus, jednoduše řečeno se začalo sbírat něco jiného. Tyto důvody společně s nezájmem médií o užité umění a starožitnosti způsobily jistý pokles cen, který ovšem šikovný sběratel může využít ve svůj prospěch. Otevřel se zde prostor pro získání nových zajímavých exponátů, navíc se v poslední době na trhu objevily i celé sbírky, které mohou být základem nové, moderně koncipované kolekce.
Potenciální sběratel umění je na začátku sbírání postaven před zásadní otázku: Co sbírat. Otázka je to zdánlivě jednoduchá – stačí se jít podívat do některé z galerií nebo muzeí a vybrat si, co se mi líbí. Sbírat to, co mne těší, je podle mého názoru zásadní. Jen sbírka vybudovaná s láskou může sběrateli dělat radost
Po tomto intuitivním výběru se však musí sběratel zamyslet, zda je na současném trhu možné vybraný druh sbírat. Například v období první republiky bylo velmi prestižní sbírat habánskou keramiku, pocházející z dnešní Moravy. Jednotliví sběratelé mezi sebou soutěžili o nejlepší kusy ve sbírce. V současnosti je ale tato keramika prakticky nedostupná, na světovém trhu s uměním se objeví sotva pár kusů ročně.
Sběratelské trendy
I sběratelské obory podléhají trendům. Nejatraktivnějším sběratelským oborem současnosti je design 20. století, což je dostatečně široký pojem, v kterém si většina investorů vybere, co je osloví. Budeme-li se pohybovat v Čechách, největší sběratelské přízni se těší český kubismus, art deco, poválečný design nebo české sklo. V poslední době je objevován právě fenomén českého skla, lidé si správně začínají uvědomovat značné nedocenění vysoce kvalitních a pro Čechy velmi typických výrobků ze skla.
České sklo bylo jen v průběhu 20. století dvakrát na špici světového uměleckého vývoje. Na počátku století to bylo české secesní sklo, především ze sklárny Loetz v Klášterském Mlýně, které získávalo zlaté medaile na světových výstavách. Bylo navrhováno těmi nejlepšími designéry střední Evropy. Druhým vrcholem bylo takzvané ateliérové sklo profesora Stanislava Libenského a jeho žáků, kteří tvořili od 60. let až do konce 20. století. Toto sklo je stále z nepochopitelných důvodů více sbírané v zahraničí než v Čechách.Právě investice do moderního skla se v současnosti jeví atraktivní. Sběratelé začínají objevovat autory do nedávné doby neznámé. Velmi žádaná se tak stává tvorba například Pavla Hlavy nebo Františka Víznera.
Pro vybudování kvalitní sbírky je však potřeba si osvojit značné znalosti. Není-li dostatek času na studium katalogů, návštěvy výstav, uměleckých aukcí nebo ateliérů umělců, je nejefektivnější se obrátit na specializované aukční domy nebo galerie, které se prodejem uměleckých děl zabývají. V těchto galeriích a aukčních domech máte záruku nákupu originálních děl i možnost konzultace s odborníky, kteří se v daném oboru pohybuj
