Čína prudce zvyšuje ceny kritických komodit. Proč tomu tak je?

Na londýnské burze došlo od začátku února k výraznému zdražení mědi. Měď se blíží k psychologické hranici 10 000 USD ​za tunu kvůli napjaté situaci na straně nabídky a hlavně kvůli silné poptávce z Číny. Podobná situace byla zaznamenána i u dalších klíčových komodit, jako je například ropa, železná ruda nebo kobalt. V důsledku toho dochází k neobvykle silnému nárůstu čínských zásob napříč komoditním spektrem.

Cena mědi často slouží jako indikátor stavu čínské ekonomiky. Část této silné poptávky lze skutečně přičíst hospodářskému oživení, především v průmyslovém sektoru, který v prvním čtvrtletí překvapivě dobře prosperoval. Nicméně celý obraz je pravděpodobně složitější. Část poptávky totiž vyplývá z obrovského nárůstu zásob, který je historicky a dokonce i v rámci tradiční sezónnosti výrazně nadprůměrný.

Co za takto agresivní akumulací zásob stojí? Jednou z možností může být příprava Číny na devalvaci juanu. V takovém případě by dávalo smysl silně se předzásobit, zejména proto, že drtivá většina komodit se obchoduje v amerických dolarech. Devalvace čínské měny by mohla podpořit vývoz elektromobilů či solárních panelů, u kterých je měď kritická.

Roli mohou hrát také americké prezidentské volby. Jinými slovy, provést celou operaci, dokud je Joe Biden ve funkci, neboť odvetná opatření ze strany Donalda Trumpa by mohla být mnohem přísnější.

Také strategicko-geopolitické důvody mohou hrát roli. Měď je hlavním kovem v probíhající dekarbonizaci, bez které nejde vybudovat zelenou infrastrukturu – solární panely, baterie nebo elektromobily (výroba elektromobilu vyžaduje cca 90 kg mědi, u spalovacích motorů je to přiližně 23 kg). 

Vysoké zásoby tohoto strategického kovu, za jehož zpracování je Čína globálně zodpovědná z více než 50 %, tak poskytují Pekingu důležitou konkurenční výhodu. To by jim mohlo umožnit zaplavit zahraniční trhy svými „zelenými“ produkty, často navíc vehementně podporovanými státními subvencemi.

Zatímco má Čína velmi silnou pozici v celém dodavatelském řetězci kritických minerálů, Evropa v tomto ohledu zaostává. Tyto zdroje jsou klíčové, protože silná poptávka narazí na omezenou nabídku. Pokud chce Evropa zlepšit svou konkurenceschopnost a dosáhnout ambiciozních cílů uhlíkové neutrality, musí  urychlit své kroky. Jinak hrozí, že se stane stále více závislou na Číně, což by se mohlo ukázat jako nežádoucí situace.